Dnes tu pro vás mám článek o augmentaci. Přišlo mi několik emailů i vzkazů na jiné servery ohledně augmentace. Nejsem slibotechna, takže článek je na světě. Nikdy jsem neměla extra prsa. V těhotenství se mi prsa zvětšila, ale tvar byl nic moc, prostě nalitá prsa, no někomu se to může líbit, mě ani ne. Po porodu jsem měla prsa zase v normě, vše zmizelo a zůstala mi jen "povislá" kůže a prsa plná žláz - nic pevného, ani hezkého. Ano, svoje broskvičky jsem měla ráda, ale po dítěti už to broskvičky bohužel nebyly. A při mojí smůle mi zůstala i mírná asymetrie prsou. Augmentaci jsem si promýšlela poměrně dlouho, spousta holek "silikony" chce, touží po nich, představuje si jaké by to bylo. Mě se můj spíše plochý dekolt i líbil, měla jsem se ráda, byla jsem drobnější, nedeprimovalo mě mé tělo, ale časem se to opravdu zhoršilo. Došlo i na dny, kdy jsem kvůli tomu brečela (no jo). Bylo to prostě den ode dne horší (vzhled prsou). Ale pořád jsem si říkala, že přece nebudu mít silikony. Celkově nemám ráda skalpel. Na operaci jsem nikdy nebyla. V narkóze jsem do té doby byla jednou a to vlastně u porodu. Nevím, kde se to zlomilo, ale najednou jsem byla na klinice, seděla jsem na konzulaci a za nějaký čas už jsem byla na sále. Absolutně jsem se nebála, asi to bylo tím, že jsem nevěděla do čeho jdu, takže jsem netušila, že bych se měla něčeho bát. Já jsem silná a myslela jsem, že tu bolest prostě zvládnu, že horší než porod to nebude. A ejhle, ono to bylo solidně horší, bolestí jsem zvracela, cítila jsem se jako kdyby mě někdo postřelil a měla bych v sobě několik kulek, doslova galon olova. Opravdu jsem takovou bolest nečekala. Nechápu, jak jsem to mohla vydržet.
S blogováním jsem začala už v roce 2010. Staré články jsem smazala, ale pořád tady toho najdete dost. Víjtejte!
