Dneska mi došel jeden fakt, od kterého se budu odrážet vždycky, když budu potřebovat. Zároveň je to způsob, jak se zbavit toho, co vás brzdí, omezuje a co vás může i zničit, úplně zbytečně. Ten fakt je ten, že minulost je mrtvá, už prostě vyhasla. Když budete věnovat energii přemýšlení o minulosti, nebudete stoupat a zlepšovat se tak, jak byste teoreticky mohli. A abysme nezůstali celý život zaseklí na teorii, je třeba něco udělat. Ať už jde o cokoliv. Pokud máte sny, nemusíte se za nimi hnát. Deptat se tím, že to nevyšlo tak, jak mělo. Je důležitý si říct a uvědomit, že jste to dotáhli, i když jste nevyvázli bez zranění. Jakmile vám tohle dojde, pusťte se do dalšího cíle. Rozhodně se už ale netrapte tím, co se stalo. Všechno se to na vás odrazí. Stejně jako se na ojetém autě odrazí to, jak jste s ním zacházeli, tak se odrazí všechno zlé na vás. A děláte si to vy sami a to zcela zbytečně. Být dole, na dně, to je chvíle, kdy je třeba vstát. A tu možnost máte vždycky. Můžeš bojovat, můžeš to i vzdát, můžeš to pokazit, ale hlavně to můžes zkusit kdykoliv znovu. Co třeba pomohlo na začátku toho všeho mě? Hudba a texty, které pro mě něco znamenají i dnes. Moje cesta za životem a za hledáním síly začala před 7 lety. Za 7 let toho můžeš hodně pokazit, hodně napravit a hodně vytvořit. A je jedno, že šlo všechno třeba zlou a bolestivou cestou. Hlavně, že to je tak, jak to je. Protože takhle jsem to chtěla, byť se to často zvrtne. Byť o sobě pochybuju každou minutou v životě, nevykašlu se na to nikdy.
Outftity mě nikdy moc nebavily, focení vyžaduje fotografa, dobré místo na focení a zrcadlovku u sebe taky nenosím denně. Dřív tomu tak bylo, ale už dávno ne. Další věcí je, že se všeho všudy oblékám vlastně stejně, pořád dokolečka. Skříň mám sice plnou, ale když si něco oblíbím, tak to tahám pořád a to by vás asi nudilo. Každopádně to zkusím, sem tam něco nafotím. Vetšina z vás už ani neví, jak vlastně vypadám, když sem nedávám žádné své fotky. Fotím všechno kolem sebe, ale sebe samotnou ne. Na Instagramu mám ale fotek docela dost, tam jsem častěji než na blogu, kdo taky ne. Fotky jsou z Pardubic, kde jsem teď trávila pár dnů. Nevím proč, ale v Pardubicích se mi líbí mnohem víc, než kdekoli jinde v ČR. V Brně mi všichni lezou krkem, ale jako celek mám toto město ráda. V Pardubicích mám pár důležitých lidí, tak asi proto mě to táhne i tam. Jedinou nevýhodou Pardubic je, že jsou tam všichni v takovém vesnickém režimu, kdy každý každého zná a všichni o sobě vědí. A to by mi asi vadilo. Miluju dny, kdy jdu po ulici a nikoho nepotkám a s nikým se nemusím bavit. Pro dnešek je to už všechno, užijte si zbytek večera. Vaše Liz.
Všem přeji fajn den. Pokud mě sledujete na Instagramu (www.instagram.com/elizabethlore), tak už jste určitě viděli moje Tiffany's nehty. Na ruce mi samozřejmě nesmí chybět moje náramky, o kterých jsem vám celkem nedávno psala (tady). Tuto Douglas barvu jsem chtěla už dlouho a jsem ráda, že jsem se přesvědčila o tom, jak krásně na nehtech vypadá. Když už mluvíme o Douglasu, chci poděkovat za příjemné Burberry překvapení. Pořídila jsem si také novou řasenku Lancome, která se ke mě dostala vlastně úplně náhodou, sama bych si ji tehdy asi nekoupila. Řasenku jsem ale zrovna potřebovala a nová Grandiose mě hrozně moc zajímala. Její pověstný tvar kartáčku mi nedal spát. Používám ji už asi jeden měsíc a je výborná, nikdy jsem neměla lépe nalíčené řasy. Když mám na očích tuto řasenku, nelze to přehlédnout. Pokud bude čas, napíšu o ní kratší recenzi, chcete? Mimo jiné, podzim je tu. A jak jsem prorokovala, tento rok se zaměřím na bikery, tedy biker boots, v překladu motorkářské boty. Jsou stabilní, pevné, vkusné a je v nich samozřejmě teplo. Mám dvoje, kávové jsem koupila tento rok a ty v barvě camel mám už z minulého roku, na blogu jste je už viděli. Pro dnešek je to vše, užijte si den. A příště se těstě opět na fotky z mých dnů nebo večerů.