Nový rok 2018!

By Elizabeth Lore - 1/02/2018

Tento rok byl celkem pozitivní, krásné Vánoce ho zakončily. Sice jsem čekala, že to bude úplně jinak, ale svátky jsem prožila opravdu šťastně a byla jsem ze všeho nadšená, stále jsem. Přemýšlela jsem, co jsem za rok 2017 stihla a zažila. Minulý rok jsem se hodně věnovala líčení a celkově vizáži, jsem ráda, že jsem jaksi neusla na vavřínech a že jsem se tomu trošku věnovala, výsledky spoluprácí dopadly vždycky na jedničku, vznikly krásné fotky.






I v dalším roce si chci rozšířit své portfólio a těším se na jednu novou rozjednanou spolupráci s nejmenovanou fotografkou. Vše se brzy dozvíte, pokud to tedy dopadne.


Tenro rok jsem se byla podívat na automobilové slavnosti v Praze, Legendy, určitě to všichni znáte.





Nevynechala jsem ani autokemp Konopáč, kde byl sraz amerických aut, tam jezdíme každý rok.


Jeli jsme se podívat k moři, moře je něco, co prostě potřebuji, vykoupat se ve slané vodě a cpát se chobotnicemi, opalovat se, užívat si. Byli jsme v Chorvatsku, celé jsme to tam projeli autem, jeli jsme kamkoliv, večer jsme se vrátili na apartmán, odpočinuli si a večer jsme vyrazili do města. Chorvatsko každopádně není levná destinace, za jeden drink a pivo dáte čtyři stovky. Kdyby chtěl někdo namítat, že nelítám na Maledivy, nebojte, stálo to dost peněz i tak. 



Při projíždění ostrovů jsem viděla Rytmuse, což byl pro mě zážitek, já ho mám moc ráda, je to osobnost. A o to víc jsem šílela, když se pár dnů po té díval na mé fotky a líbila se mu například fotka mé práce, kdy jsem líčila ještě v Make-up Institute Prague. Když jsem na to koukala do telefonu, byla jsem strašně dojatá. Je to člověk, kterého obdivuji, bylo to pro mě motivační. Opravdu silný moment. Pro někoho banalita, pro mě určitě ne. Mám z toho prostě radost. 


Největší blbost tohoto roku, jednoznačně prodloužení řas. Po měsíci to šlo dolů.


Pokud jde o můj blog. Některé mé články za uplynulý rok vyhrály i první místo v blogerských soutěžích, díky tomu vznikly další spolupráce a stále se posouvám a rozvíjím. Blogu se zatím daří a hlavně mě to stále baví. Pořád mám o čem psát a pořád ráda fotím.


To mi připomíná, že jsem jeden den málem přišla o Canon, to pro mě byla obrovská rána, ale naštěstí všechno dobře dopadlo, takže můj Canon stále slouží. Měla jsem mimo provoz notebook, oprava Apple elektroniky je celkem nákladná, takže jsem se tím ani nezabývala. Nakonec jsem si před pár dny objednala alespoň novou nabíječku, ještě objednám novou baterku a notebook bude zase fungovat jak má. To znamená, že se budu blogu zase věnovat o něco víc, protože na PC moc čas nemám, s notebookem toho udělám mnohem víc. Kavíčka v nějaké dobré kavárně, kde dá v klidu psát, příjemná hudba, notebook na stole a je to. To mám ráda a je to pro mě neskutečný relax, chvíle, kdy jsem ráda, že jsem sama a můžu tvořit. 


Pokud jde o rodinu, ještě se soudím, všichni o tom víte, takže to nebudu nijak popírat. Soud zatím zamítá veškerá odvolání protistrany a rozhoduje po právu v můj prospěch. Je to psychicky náročné, už to bude třetí rok, strašně se to táhne, ale já jsem opravdu trpělivá. 


To nejkrásnější, určitě adopce našeho kocoura.


Přemýšlím nad tím, co bude v roce 2018. Plány mám vždycky, nějakou představu o tom, co chci v životě a co si splním v dalším roce, kam se posunu. Vždycky mám nějaké cíle, prostě vidinu toho, co bych chtěla a jakým směrem se vydám. Předsevzetí si nedávám. Tento rok mě čeká nové zaměstnání, konečně něco, čemu bych se opravdu chtěla věnovat, sociální zaměření, tedy pouze jako asistentka. Snad to nezakřiku a všechno bude podle plánu. Diář už mám nachystaný, tak snad bude i tento rok plný nových příležitostí. Zítra podepíšu smlouvu a začnu novou etapu, na kterou jsem se tolik těšila. 


Myslím, že už se blížím ke konci dnešního článku. Nechci totiž prozrazovat úplně všechno ze svého soukromí, nikdy to nedělám, ale tento rok chci být víc otevřená, nechci všechno neustále zatajovat, protože se všichni všechno stejně dozví a akorát se pak šíří špatné informace. Vzhledem k tomu, že jsem blogerka, mé soukromí lidé moc nerespektují, ale svým způsobem to chápu a počítám s tím. Pokud jde o vás, mé čtenáře, ráda se rozepíšu o všem, ale vím, že mě sleduje i spousta škarohlídů. Jen kvůli nim se držím zpátky, snad to všichni víte a chápete můj postoj. Tak či tak, v dnešním článku jsem byla otevřená, upřímná a vypsala jsem se bez nějaké cenzury. O rodině jsem vždycky psala nerada, ale říkám si, že je lepší, když občas něco napíšu sama a dobrovolně, než aby se šířily drby a lži. Říkám si, jestli jsem nevynechala v této rekapitulaci něco podstatného, no vynechala, určitě. Protože na blog nepíšu všechno a ohlavně nemám všechno nafocené. Tento rok jsem se podívala do Primarku v Německu, výletů jsme podnikli taky dost. Poznala jsem spoustu nových přátel. A hlavně jsem se několikrát viděla s mojí Emou. Snažila jsem se užít každou volnou chvíli.




Všem vám přeji úspěsný rok 2018 a hlavně zdravíčko! Držte se, buďte silní a pozitivní! Vaše E. 

  • Share:

You Might Also Like

13 komentárov