Víte kolikrát jsem si představovala jaké to bude, až můj syn bude mít 15 let? Jak asi bude vypadat. Jaký budeme mít mezi sebou vztah? Dospívání, hormony, puberta, nervy na dranc nebo pohodička? A že mi vlastně tou dobou bude 35 let, no to už budu asi stará vykopávka. Takže ten den je tu, opět jsme oslavili své prosincové narozeniny. V období, kdy všichni propadají vánočnímu šílenství já každý rok řeším jen to, že moje dítě je zase o rok starší a že mi ten čas nějak utíká. Zároveň jsem se na to moc těšila, ale klidně by ten čas mohl zpomalit. Jsme střelci, oba dva, i Samík je střelec, všichni jsme v prosinci, uf. Syn se pořád ptal, co chci k narozeninám. Čím je starší, tím víc to všechno vnímá jinak a je to od něj hrozně hezký. Ať jsem upřímná, během roku si občas dost pijem krev. Do toho ještě starosti se školou, bez které by nám asi odpadla většina nervů a starostí. Ale i přeze všechno se přece máme rádi a tak to má být. Prosím vás, takže pokud vás někdy serou vaše děti, je to normální, i já někdy seru svoje dítě. A jedeme dál. Ale zpátky k tomu mému přání - já mu řekla, že si přeju, abychom spolu měli nějaký hezký momenty na památku. Tak tady jsou...
