Je to tu, rok je pryč. Miminko ze zavinovačky už je trošku větší a já si užívám s kočárkem každý den. Dneska jsem sklidila Samíkovo houpací lehátko, protože už ho neunese a dojímám se nad tím, že už prostě všechno mizí, čas běží a tímhle se vlastně deptám od jeho narození, s každým dnem jsem nešťastná z toho, že dny nejsou delší. Moc dobře vím, jak hrozně první rok uteče, nebyla jsem bez Sama jediný den. Stačilo mi párkrát pár hodin bez něj a už jsem měla pocit, že spolu nejsme týden. Hrozný. To hezký vždycky utíká a fakt mi tento rok připadal hrozně krátký. Jo, je fajn, že těch bezesných nocí s nekonečným uspáváním je málo, že už se to ustálilo a nejsem ze spánkové deprivace psychicky na dně, ale vyměnila bych klid, pohodu i lepší spánek za jediné pochování toho maličkého miminka. Milujeme tě Samíku náš. Všechno nejlepší k tvým prvním narozeninkám.