Doufám, že jste všichni měli hezké Vánoce, obklopení rodinou, blízkými nebo lidmi, které máte rádi. Pokud ne, nejste sami, je nás mnoho, kteří právě na Vánoce nejsme tak úplně šťastní, já patřím mezi ty, kterým někdo moc a moc chybí, mezi ty, kteří roní slzy a myslí na někoho, kdo už tady být nemůže. Vánoce dělá máma, to se říká, ale moje Vánoce dělal táta, Vánoce byly celé díky němu, jeho snaze vše připravit, nachystat, zabalit dárky a připravit nám večeři. Polévku sehnal od kamarádek, kapra dal dokupy s pomocí mé starší sestry a zpětně vím, že stejně jako já myslel na své rodiče, o které taky přišel dost brzo. Ale pokaždé seděl u stromečku a těšil se na naše výrazy, až rozbalíme dárky, na které kvůli nám celý rok dřel v několika zaměstnáních, aby nám dopřál co si přejeme. A to nejen na Vánoce, ale celý rok. Čím jsem starší, tím víc chápu všechny jeho kroky i selhání, ale těch moc nebylo. Já měla hezké dětství a vím, že byl lepší rodič jako já, tudíž mi je vzorem a já mám ještě čas ho dohnat. Čas s rodinou je to nejvzácnější co máme. K Vánocům si tedy přejme zdraví, bez něj nemáme nic.