Je to tady, 11 měsíců, to znamená hlavně přípravu na jeho první rok. Oslava už je v plánu, dort už je objednaný a nervozita je na místě. Nejenom, že v prosinci slaví Samík svůj první rok, ale i Viktor, jeho bráška, letos slaví velmi důležité 15. narozeniny. Pro oba dva to bude velký den, dělám jim společnou oslavu, už kvůli datu, okolnostem kolem Vánoc a vzdálenosti naší rodiny. Asi to tak budeme dělat už každý rok, protože v prosinci máme narozeniny všichni tři, i já. Užívám si se Samíkem každý den, pořád to zvládáme bez hlídání, ani bych ho nedokázala někam dát, i když jsem si říkala, že by se nám třeba jedno hlídání hodilo, ale nakonec bychom to nezvládli ani jeden, usínat bez něj by bylo docela utrpení, i když toho spánku moc není, pořád se tak trošku budí, ale jsou už i dny kdy spí až do rána. Tak či tak, ty muka bez něho vedle nás, to za to nestojí. Jsem ráda, že když se zpětně ohlédnu za tím rokem vedle něj, po jeho boku, tak vím, že jsem nepromeškala ani den. A stejně mi to bylo málo, stejně to bylo krátké a uteklo to moc rychle. To stejné se týká Viktora, jak je možné, že už mu je 15 let? Ještě 3 roky a bude mu 18, vyletí z hnízda. Ale nemyslím si, to je jasné, že tu pořád bude s námi. Jsem moc ráda, že máme dobře situovaný dům, vlastně má celé horní patro pro sebe, stejně věčně s námi dole, kdy jsme všichni na hromádce. Teď už má pokoj s balkonem, sama mu to závidím. Už se těším na jejich oslavu, hned potom Vánoce.