První společný podzim a konečně i počasí na tuhle plyšovou kombinézku s oušky a králičí botičky. Já si to tak hrozně moc užívám, že už to víc ani nejde. Pořád cítím radost, vděčnost, že nám bylo dopřáno mít tak boží miminko. Není to samozřejmost a pro spoustu lidí je to celoživotní bolest, nenaplněná touha. Všem bych přála šťastný konec. Hlavně nepřestávat věřit. Sny se někdy plní. Samík roste, pořád a rychle, je veliký a tento týden máme měření a vážení. Už se těším.