Znáte to, když něco neplánujete, tak je to ve finále to nejlepší, co se mohlo stát nebo co vás mohlo potkat. U mě to bylo náhodné focení, kam jsem šla původně na focení se Samíkem. Ten ale neměl náladu, ani energii, přišlo na něj spaní a pláč, takže z focení nám vzniklo sice pár fotek, ale v ateliéru jsme měli pořád skoro hodinu času, tak jsem si sedla před plátno a bylo to. Krásné fotky, které jsem vůbec nečekala a hlavně jsem si na to ani nevěřila. Po porodu se my ženy musíme dát dokupy, hlavně psychicky, ale samozřejmě i fyzicky a k tomu mi můj minimální spánek moc nepřidá. No, nakonec se to povedlo a tohle vzniklo. Mám z těch fotek ohromnou radost, když si uvědomím jak mě děsilo druhé těhotenství, moje váha, která jen rostla ještě před těhotenstvím,  obrovské dávky léků, které  jsem musela vstřebat a náročné období, kterým jsem se musela nějak probojovat. Sice jsem po porodu přišla o spoustu vlasů, i když se vám to tak nemusí zdát, zešedivěla jsem a jsem celá vytahaná, utahaná a použitá, ale! Ale dívejte se, ono to nebude tak zlé. Mám radost, povedly se a cítím se krásná. 

Můžete být sebekrásnější nebo klidně ošklivá. Ale vždycky záleží na tom, koho máte vedle sebe. Já se trápila celý život s váhou, která se pohybovala od 47 kg do 90 kg, včetně kil během těhotenství a následného rapidního úbytku váhy po porodu. Měla jsem štěstí na lidi, kteří pro mě nebyli žádným přínosem, ba naopak. A řeknu vám, že i když jsem byla hubená třeba na kost a měla jsem vedle sebe toxického partnera, stále jsem věřila, že jsem tlustá, ošklivá a že nemám hezké tělo. A teď? Hubená nejsem, mám dokonalého muže, teď už vlastně manžela a cítím se dobře. V životě jsem teď měla nějaká trápení, spoustu životních změn a plno starostí. A vedle toho rozhodně není váha mou primární starostí. Mým hlavním zájmem je být šťastná. Mám vedle sebe fajn lidi, mám hezký život a i kdybych vypadala všelijak, nic to nemění na tom, že jsem šťastná. A co je víc? Pečujte i o své nitro, ostatní pak půjde samo. Někdy to nejde, ale proč to vzdát. 

Protože sebelásky není nikdy dost. Já si ráda udělám čas sama na sebe a na moje milované focení. Protože miluju jak focení za objektivem, tak i před ním. A když pak vidím výsledek, mám radost. Je to taková moje terapie krásy. 

Jedno z nejzajímavějších letošních focení v krásné destinaci na Moravě. Strašně pražilo sluníčko a fotit na ostrém slunci je asi to nejhorší, co vás může potkat. Ovšem v zápětí začalo hrozně pršet a lítat tam v tom písku a mokru v bílém, to bylo docela utrpení. Ale stálo to za to. Určitě se tam ještě zajedu podívat. 

Pár fotek z focení u rozkvetlých růží na Jižních terasách v Hradci Králové. 

 Pár záběrů z ateliérového focení. 

Poslední dny bylo opravdu nádherné počasí, venku kvetly stromy, magnólie byly opravdu nádherné a tak jsem se zajela podívat do rozkvetlých sadů pod Kunětickou horou v Pardubicích. Je to tam opravdu nádherné, člověk si tam může vyjet klidně jen tak sám, nasávat atmosféru, užívat si výhled a přírodu. Je to tam příjemné i na piknik, stačí si vzít deku a vypnout. Je tam vážně nádherná atmosféra. A já tady mám pro vás několik fotek z mého dne. 

Co víc říct. Být šťastnou ženou vlastně ani není v dnešním světě tak snadné. Ale je to na každém, jakou cestičku si zvolí, na jakou cestu se v životě vydá. A pak se tak ve finále má. Já v životě měla mnohokrát možnost volby. Vždycky jsem se řídila srdcem. Někdy se to nevyplatilo, ale někdy to za to opravdu stálo. Všeho se kdysi dávno vzdát, začít od začátku, v úplně cizím městě a jako mladí něco zkusit vybudovat a poprat se s problémy z minulosti. Nebylo to hned, nebylo to zadarmo, ale když víte za čím si jdete, ani si neuvědomíte, že už je to vlastně za vámi. Být šťastná byl můj životní cíl.