Předem chci říct, že je podstatný rozdíl mezi pomeranianem a špicem. Bohužel se u nás tato dvě plemena často zaměňují a hlavně kříží. Musím říct, že toho jsem se bála nejvíc, protože jsem už jednou narazila na množitelku, která sice měla pomeraniana, ale krytí proběhlo se špicem. Štěnata první měsíce vypadala jako pomeranianové, ale nyní jsou z nich přerostlí špicové s dlouhými nohami, čumákem a samozřejmě mají špičaté uši, špičatý čumák a nemají tu správnou srst.
Pomeraniana jsme si přáli dlouho, ale báli jsme se kříženců, jelikož nikdy nevíte, co vám z toho vyroste. Samozřejmě u psů s PP toto nehrozí a proto bychom ani množírny podporovat nechtěli koupí psa bez PP. Doma už máme krátkosrstou čivavu, skotskou klapouchou kočku a teď už i našeho pomíka. Čivavu jsme koupili s PP, ale nebyla uchovněna. Kočku jsme adoptovali ve věku dvou let z Prahy a pomeraniana jsme koupili s PP z Ruska od české majitelky ve věku necelých 2 let, tedy beru to spíše jako adopci, byť jsme za něj zaplatili. Výhodu to mělo tu, že jsme se nemuseli bát, co z něj vyroste, ale jak říkám, je s PP, takže bychom se předpokládám neměli ani tak čeho obávat. Pomeranian je typický kulatýma ušima daleko od sebe, bohatou lví srstí a huňatou podsadou. Pokud jde o srst, vyžaduje samozřejmě hodně péče, ale není to nic hrozného, stejně tak se musím starat i o kocoura, takže mě to nijak neodradilo od pořízení takového plemene. Pokud jde o srst, je důležité nedávat mu obojek, ale postroj. Ta lví srst by se obojkem mohla narušit a nerostla by tak jak má. Pomeranian by se ani neměl stříhat na krátko, dnes je moderní stříhat pomeraniana jako plyšáka, ale srst už mu znova nenaroste tak jak má, viděla jsem fotky takových psů a ten kožich byl opravdu otřesný. Pokud jde o stříhání a mytí v salonu, kompletně vás to výjde na 750 Kč, ale větší průzkum jsem nedělala, jinde to může být i dražší. Chtěla bych se stříhání naučit sama doma, s přítelem to nějak zmáknem, ale určitě si nechám poradit nejdříve od svých známých, kteří pomeraniny chovají a využijeme i služeb psího salonu jednou za čas.
Pokud jde o povahu našeho pomeraniana, překvapilo mě, jak je klidný. Naše čivava se snadno lekne, uteče, je sice nebojácná, ale cizích se bojí a hlavně nemá ráda hluk nebo například, když něco spadne na zem, prostě se lekne. Ale s naším pomeranianem to ani nehne, je v pohodě. V autě taky jezdí rád, po autě nelítá, nekňučí, nedrápe, což se o naší čivavě říct nedá. Od malička jsem ji vozila v autě, ale každý pes je jiný, bohužel chce sedět na klíně a vije, drápe co jí příjde pod packy a tak musí být v tašce, ale i tak je potřeba ji držet, aby se nedrala ven. Společné venčení skvěle zvládají a doma jsou s náma oba dva na gauči, včetně kocoura. Nakonec je to super smečka.
V příštím článku se zase rozepíšu, mrkneme se na nějaké důležité informace kolem chovu, vzrůstu a tak dále. Přeji vám krásný zbytek dne a hlavně zdravíčko! Vaše E.
9 komentárov